Anna

si přeje intenzivní rehabilitaci 

Jmenuji se Anna Bendová, rozená Stojkovičová, a jsem dítětem rodičů Anny a Pavla Stojkovičových.

Takhle bych mohla skončit s psaním životopisu.

Ptáte se proč? No, trochu příběhu asi nezaškodí.

Narodila jsem se 12. 3. 1974 a prožívala krásné dětství plné lásky, a tak asi o životě v manželství měla za vzor svoje rodiče. Taky s touto představou do svazku jsem vstupovala. Po narození prvního syna byl rok života nádherný. Ovšem vstoupila nemoc Davídka, kdy onemocněl velmi vážnou a nevyléčitelnou chorobou, po které zůstal definitivně odkázán na čtyřiadvaceti hodinovou péči. Objevil se zánět poškození mozku. Od této doby mohu říci, že jsem si myslela, že nic horšího moji rodinu snad nemůže potkat. Mýlila jsem se. Přišly ještě horší chvilky.

Muž, se kterým jsem do společného života vstupovala, neunesl tíhu problémů, které nastaly a snažil se spáchat sebevraždu. Zkouška ohněm, kterou tento vztah procházel, spojená s psychickou nemocí mého manžela, kdy u něj lékaři stanovili diagnózu schizofrenie, uzavřela na jeho přání jednu část mého života. Rozvodem vše skončilo. Co jsem prožívala, asi těžko popisovat.

Starosti sehnat synkovi to nejlepší možné, co se týče pomůcek, chytat se každé naděje, která se objevila, abych synkovi pomohla k trochu více tomu zdraví, pochopí jen člověk, který něco takového prožil. Samozřejmě se objevilo to, co říká každý, proč právě já?

Nezlomilo mě to! Stále jsem byla ženou silnou a plnou odhodlání jít i přes takové překážky dál. Navíc, když se vyskytla i taková naděje, jako nový přítel a další dítko, které navíc se zdravotně vyvíjelo. Jen za cenu oběti mého zdravotního stavu. Po druhém porodu se u mě začala projevovat skrytá nemoc. Roztroušená skleróza, tento ortel mne potvrdili lékaři před devíti lety. Problémy začaly i s druhým přítelem, který začal zjišťovat, že v tomto vztahu bez budoucnosti nic dobrého nevěstí. Ke všemu dalšímu smrtí bratra Petra docházelo k nervovému vypětí a dalšímu zhoršování zdravotního stavu, když jsem usedla na křesílko s kolečkama, na kterém jsem byla čím dál tím víc závislá.

Sedm let jsem upoutaná na vozíčku, který mi plně nahrazoval nohy, ale stále jsem se dokázala postarat o svoji neúplnou rodinu, kdy i druhý přítel to vzdal.

To, že přijdou ještě horší chvíle, nikdo neočekával. Zhoršení mého zdravotního stavu a ochrnutí celého těla. Teď jsem 24 hodin denně upoutaná na lůžko. Motto, že člověk vydrží víc, než kůň, se bohužel naplnilo. Upoutání na lůžko bylo předvánočním dárkem, který mně dostal, dá se říci, na dno a k řečení první věty tohoto životopisu.

Jmenuji se Anna Bendová a je mě 44 let, o mne a mé dvě děti, přičemž jedno je postižené, se starají moji rodiče Anna ( 65) a Pavel ( 68) Stojkovičkovi.