Barbora

si přála hipoterapii

Jmenuji se Barbora, rozená brňačka, co žila téměř celý svůj život na severní Moravě u své úžasné adoptivní rodinky a nyní již přes 5let žiji v Brně, kde jsem se osamostatnila, našla si zde práci na malý úvazek jako pracovník v soc. službách a textový tlumočník pro neslyšící. Pracuji i na rozvinutí svých znalostí znakového jazyka. Po mém boku mě provází má již téměř 7letá černá asistenční labradorka Elza z pomocných Tlapek.

Jsem velmi aktivní dívka na vozíku. Mám vrozenou vadu (onemocnění, handicap), která mi brání v normální chůzi a pohybu. Miluji cestování, turistiku, zvířata, přírodu, děti, hru na flétnu, 11 let jsem závodně hrála stolní tenis a nyní se věnuji tanci na vozíku a celkově mám ráda milou společnost. Sama jsem velmi empatická, přátelská, odvážná, citlivá, průbojná, nebojácná, ale zároveň velmi paličatá a jak říkají moji kamarádi, jsem Nezmar, jelikož to, co všechno stíhám ve svém životě, by nezvládl jen tak ledajaký normální smrtelník :D Když jsem byla malá, vždy jsem si přála být veterinářka, ale přes můj handicap to není možné a tak jsem si postupně začala hledat hnací motor, motivaci a své cíle, co bych ráda ve svém životě chtěla dosáhnout a splnit si. Milovala jsem už odmala zvířata, a protože u nás doma to nebylo tak úplně reálné z důvodu těžké alergie více členů rodiny, bylo nás doma 7dětí, tak jsem vždy věděla, že jednou, až budu velká, tak mě zvířata budou obklopovat. V dnešní době mám po svém boku asistenční labradorku Elzu, 2 morčecí holky a malou welshponynku Queen, která měla být mým budoucím hiporehabilitačním koníkem, ale bohužel osud tomu chtěl jinak. Quuen je na mě moc maličká a tudíž se můj sen mít vlastního koníka, na kterém bych mohla jezdit, z části rozplynul. Zároveň se můj zdravotní stav pomalu zhoršuje, a tak si již na nového koníka netroufám z mnoha důvodu, ať už zdravotního, tak finančního, tak také jsem na některé věci dost sama a i když mých snů je velmi mnoho, ať už je to domeček se zahrádkou nebo vycestování za exotikou či pořízení si dalšího pejska a tentokrát Německé Dogy, tak po velkém zvážení vím, že právě ze zdravotního důvodu mnoho z těchto snů není úplně reálných. Ba některé by mě mohly aktuálně ohrozit na životě, a tak jsem se pořádně zamyslela, co a jak by se dalo alespoň z části z toho, co bych si přála, splnit. Přišla jsem na kompromis všeho a tudíž mým snem je:

Mým snem je a moc bych si přála absolvovat pravidelné ježdění na koni v centru, kde se na handicapované specializuji. A jelikož už jsem toto v minulosti absolvovala, ale nyní to nebylo pro mě dostupné finančně i zdravotně, tak ale po minulých zkušenostech vím, že právě kontakt s koněm, ať už počínaje pohlazením, čištěním a konče samotnou vyjížďkou, je pro mě něco, co se slovy velmi těžko dá popsat. Ale když bych se o to měla alespoň pokusit, tak ten pocit, kdy sedíte na hřbetě milovaného zvířete, kterému věříte a on vám, vzájemně se podporujete, milujete a v daný okamžik vám nejen vytváří úžasnou oporu, výhled do krajů, který vy jinak z vozíku, kde sedíte nízko, těžko můžete vidět, ale především vám propůjčuje své nohy a skrze něj vy se můžete stát alespoň tou vílou a rozběhnout se po louce, polích či dokonce lesích a v momentě, kdy si koně můžete vést úplně sám, je to to nejlepší, co můžete mít, protože alespoň v tento čas vy můžete pocítit volnost a úplnou samostatnost a chvilkové celkové uzdravení těla i duše. A to je prostě něco nepopsatelně nádherného!! Já na koni jezdím odmala a po každé delší odmlce vím a cítím na sobě, jak chřadnu, jak na srdci, tak také na těle a ačkoliv bych si nikdy nemyslela, že to řeknu, tak dnes již vím, že kůň je ten nejlepší lék a terapeut, jaký může být. Mým snem je v jejich společnosti trávit co nejvíce času a zdokonalovat se v ježdění a také sounáležitosti mne a tohoto úžasného stvoření, jakým je právě kůň. Kromě ježdění bych také ráda absolvovala roční návštěvu u malého poníka Emilka, který je pro mě také velkou srdeční záležitostí a ten, kdo nás kdy spolu viděl, ví, co spolu taky dokážeme. 

Doufám, že sen se stane skutečností a všem předem za to děkuji.

Barunka