Tereza Vargová

Jejím snem je poznávací zájezd do Japonska

Mladá bojovnice, která by se ráda podívala do krásných koutů asijské země.

Příběh:

Ahoj,

jmenuji se Terka a je mi 21 roků. Jako malá jsem ráda cestovala s rodiči nebo s babičkou, která mne brávala na dovolenou. Vždy jsme zažili spoustu legrace, dobrodružství a zároveň poznávali i zajímavá místa. Hlavně babička měla vždy vše dopředu prostudované a chtěla mi ukázat co nejvíce zajímavostí a navíc o tom uměla i moc hezky vyprávět. Představovala jsem si, že až vyrostu, budu cestovat po světě a navštívím exotická místa, poznám zajímavé lidi, jinou kulturu..prostě krásný sen.

Vidina tohoto snu se mi začala rozplývat před 10 lety, kdy mi lékaři diagnostikovali nádor na mozku. Musela jsem absolvovat velmi náročnou a intenzivní léčbu, která trvala více jak dva roky a během níž jsem doslova bojovala o svůj život. V Motole tedy začala léčba, během které jsem podstoupila dvě složité operace mozku, radioterapii a dva typy chemoterapie. Při druhé operaci jsem poprvé ochrnula na pravou polovinu těla, vznikla tzv. pooperační plegie (úplné ochrnutí). Následovalo ozařování a první chemoterapie. Ta nejenže nezabrala, ale moje tělo na ni navíc zareagovalo velmi negativně. Na měsíc se mi zastavila střeva. Ležela jsem v nepředstavitelných bolestech. Jediné, co mohli lékaři udělat, bylo to, že mi dávali velké dávky utišujících léků proti bolesti a nezbývalo jen čekat, až střeva začnou opět pracovat.

První chemoterapie měla pro mne opravdu fatální účinky a následky. Ještě více se zhoršil můj zdravotní stav, který už tak byl velmi vážný. Navíc jsem ještě ve větším rozsahu ochrnula (po druhé operaci jsem usilovně rehabilitovala a rozcvičovala se), přestala jsem taky mluvit, číst, psát a počítat. Léčba nebyla zrovna jednoduchá, neboť měla mimo jiné i vedlejší účinky, které způsobily vážné poškození CNS. Výsledkem byla těžká pravostranná hemiparéza, poškození zraku, sluchu, afázie .... V Motole nám také lékaři oznámili, že už mi nemohou pomoci, protože pro mne žádnou další léčbu nemají. Domů mě táta přinesl v náruči a v hrozném stavu. Jenom jsem ležela a dívala se. 

Druhou chemoterapii - experimentální, jsem absolvovala již v Brně, kam se rodiče obrátili o pomoc.    Zde nám lékaři při nástupu řekli, že by se musel stát jedině zázrak a těch prý moc není.                            V mém případě se ale stal, protože experimentální chemoterapie zabrala a byla díky Bohu úspěšná!

Se zmiňovanými následky, dalšími zdravotními problémy ( bolesti hlavy) a komplikacemi se i nyní ve velké míře potýkám. Stále se ještě neobejdu bez vozíku, chybí mi jemná motorika, zdokonaluji řeč, čtení, psaní, absolvuji rehabilitaci a hodně cvičím, abych na tom byla lépe a lépe. Udělala jsem velký kus práce, ale ještě toho mám hodně před sebou. Kvůli zdravotním problémům také nemůžu chodit do školy jako ostatní vrstevníci. Mám individuální vzdělávací plán a učím se doma. Do školy jezdím pouze na konzultace a přezkoušení. Všechno je to hodně náročné. Kvůli nemoci jsem přišla i o kamarády, kteří mi tak moc chybí. Rodiče dělají celou dobu vše pro to, aby mi je alespoň trochu nahradili, ale jsou to prostě rodiče, i když úžasní, ale rodiče.

Cestování zůstává pouze u vzpomínek. U vzpomínek, které mi pomáhají zvládat těžké chvíle. Občas mě zamrzí, když vidím, jak mí vrstevníci a třeba i bývalí spolužáci můžou svobodně kamkoliv cestovat a to bez ohledu na to, jestli se někam dostanou s vozíkem nebo jestli je jejich rodiče někam dovezou nebo doprovodí.

Mým velkým snem je podniknout dobrodružnou cestu, na kterou budu dlouho vzpomínat a při které bych chtěla navštívit nejkrásnější místa východní a jihovýchodní Asie včetně Země vycházejícího slunce - Japonska, které je pro mě nejzvláštnější zemí světa s úchvatnou historií a odlišnou kulturou.

Děkuji Vám všem za to, že by se mi můj velký sen mohl splnit.

Terka

Chcete pomoci splnit Terčin sen?